[skočit na navigaci]

Jste zde: Úvod / Zákony pro duševně nemocné / Zákony pro osoby s duševní poruchou vybraných států EU

Zákony pro osoby s duševní poruchou vybraných států EU

Přehled zákonů na ochranu práv duševně nemocných ve státech Evropské unie

Úvodem

I v EU jsou ještě státy, které nemají vypracován a vydán:
- Zákon na podporu duševního zdraví. Jeho cílem je právně ošetřit duševní zdraví u všech skupin obyvatel. Vychází ze zásady - u technicky a hospodářsky vyspělé společnosti se duševní zdraví obyvatel stává nejcennější hodnotou, kterou je nutno podporovat a chránit. (Pozn.: Na základě rezoluce Rady z 18.11.1999 o podpoře duševního zdraví (Official Journal of the European Communities, č. C 86, 24.3. 2000, str. 1-2) byly členské státy vyzvány podporovat duševní zdraví ve svých politikách, sbírat údaje a sdílet je s ostatními členskými státy a s Komisí, vypracovat program na podporu duševního zdraví a prevence duševních chorob a podporovat výměnu informací mezi členskými státy v této oblasti. ČR v této věci dosud neučinila nic - tj. do konece r.2006)
- Zákon na ochranu osob s duševním postižením. Je zaměřen na ochranu a zajištění práv nejzranitelnější skupiny osob se zdravotním postižením. Jsou to osoby s duševní poruchou. (Pozn.:Příklady takových zákonů Německa a Rakouska jsou uvedeny v plném znění na těchto webových stránkách)

PRÁVNÍ ÚPRAVA OCHRANY OSOB S DUŠEVNÍ PORUCHOU VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE

I. BELGIE
Zákon z 26.června 1990 (Staatsblad, 27.7.1990, p. 14806} upravuje povinnou hospitalizaci
osob trpících duševní poruchou.

II. DÁNSKO
1) Nařízení č. 879 z 10.12.1998 o povinném léčení, omezení pohybu za užití síly a záznamy o omezení v psychiatrických odděleních (Lovtidende, 1998, část A, 18.12.1998, č. 178, str. 5111-5115). Toto nařízení upravuje např. užívání léků, odvolání v rámci povinného léčení, užití fyzické síly při omezení pohybu nebo ochrannou imobilizaci. Nahrazeno nařízením č. 534 z 27.6. 2002 (Lovtidende. 2002, část A, 9.7. 2002, č. 92, str.3796-3800).

2)Nařízení č. 878 z 10.12. 1998 o poskytování informací a poradenství pacientům o stížnostech v souvislosti s užitím omezení v psychiatrii (Lovtidende, 1998, část A, 18.12.1998, č. 178, str. 5109-5110). Toto nařízení upravuje např. přijímání omezovacích opatření, užití síly, obecná pravidla týkající se zbavení svobody, povinné léčení, znehybnění za použití síly, způsoby podávání informace

3) Zákon č. 377 z 6.6. 2002 doplňující zákon o zbavení svobody a jiných formách omezení v psychiatrii (Lovtidende, 2002, část A, 7.6. 2002, č. 77, str. 2414-2415).

3) Nařízení č. 78 z 29.1.1999 o zástupcích pacientů (Lovíidende, 1999, část A, ló.únor 1999, č. 14, str. 393-396) bylo přijato v souladu s úst. § 29 zákona o zbavení svobody a jiných formách omezení v psychiatrii, upravuje mimo jiné výběr a jmenování zástupců pacientů, jejich povinnosti a pravomoc a ukončení zastupování. Toto nařízení bylo nahrazeno nařízením č. 207 z 12.4. 2002 o zástupcích pacientů (Lovtidende, 2002, část A, 27.4. 2002, str. 1279-1282), které bylo zrušeno nařízením č. 858 z 21.října 2003 (Lovtidende, 2003, část A, 31.10. 2003, č. 146, str.5771-5774) upravující najímání a jmenování zástupců pacientů, povinnosti a pravomoc těchto zástupců, ukončení zastoupení, odměny jakož i pacienty přijaté na základě rozhodnutí trestního tribunálu.

4) Související právní předpisy:
a) Směrnice č. 196 z 3.12.2001 o systému podpůrného a kontaktního personálu pro osoby s duševní poruchou (Ministerialtidende, 2001, 13.12. 2001, č. 22, str. 1492-1517) podrobně upravuje např. úlohu tohoto systému při pomoci duševně nemocným osobám k jejich většímu zapojení do společnosti, identifikace cílových skupin, strukturu a organizaci, právní a etické otázky, financování systému.
Součástí jsou přílohy které obsahují:
- Možnosti podávání stížnosti duševně nemocných osob hospitalizovaných v léčebných ústavech zákonnému mimosoudnímu orgánu
- Zákon o psychiatrické péči z roku 1989. Umožňuje mj. pacientům podávat stížnosti týkající se nedobrovolné hospitalizace, léčby, a dalšího zacházení v psychiatrickém zařízení. Byl vytvořen systém poradců pacientů, kteří poskytují rady hospitalizovaným pacientům ohledně jejich hospitalizace a lékařské péče, a též pomáhají pacientům se stížnostmi.

- V každém okrese existují místní výbory, které zpracovávají stížnosti a scházejí se po každém obdržení stížnosti od pacienta. Výbor též rozhoduje o tom, zda byla splněna kritéria pro nucenou hospitalizaci. Výboru předsedá okresní prefekt, a dále jsou přítomni lékař a zástupce dánských organizací postižených pacientů

3) Sociální zajištění.
Orgány místní správy zajišťují osobní asistenci a pečovatelskou službu osobám, které nemohou určité činnosti samy vykonávat vzhledem k jejich duševnímu či fyzickému handicapu trvalého charakteru.
Orgány místní správy poskytují podporu rodičům, manželům a ostatním blízkým příbuzným, kteří se starají o handicapovaného člověka. Podpora má následující formy: doprovázející osoby (asistenty) osobám mladším 65 let, technické pomůcky a zboží dlouhodobé spotřeby, finanční podpora pro nákup automobilu nebo podpora při nezbytných úpravách obydlí pro postižené.
Kromě toho orgány místní správy mohou odkázat duševně postižené osoby na obecnější programy zaměřené na osoby se speciálními potřebami, např. speciální pracovní trh a rehabilitační nabídky.
Orgány místní správy poskytují náhrady za nezbytné nutné výdaje spojené s omezenou funkční kapacitou postižených osob.
.
III. ESTONSKO
Zákon o duševním zdraví z 12.2. 1997 upravuje podmínky psychiatrické péče a vztah mezi zdravotnickými zařízeními v souvislosti s poskytováním psychiatrické péče, dále organizaci psychiatrické péče, povinnosti státní a místní správy v organizaci psychiatrické péče a práva osob v takové péči. Právní úprava se týká také psychiatrických vyšetření a psychiatrické léčby osob hospitalizovaných v psychiatrických zařízeních na základě soudního rozhodnutí, a způsoby financování.

IV. FINSKO
Na počátku 90. let vznikl:
1. zákon o duševním zdraví
2. zákon o specializované lékařské péčí,
3. zákon o veřejném zdraví,
4. zákon o sociální péči
5. zákon o právech pacientů.
Zákon o duševní zdraví (the Mental Health Care Law, č. 1116, z 14.12.1990) reguluje nedobrovolnou hospitalizaci v psychiatrických zařízeních. Zákon se však nezabývá právy pacientů.
Zákon č. 268 z 5.4. 2002 doplňující § 27 zákona o péči o duševní zdraví (Finlands Fórfattningssamling, 11 Apríl 2002, Nos. 257-273, p. 754) upravuje pravomoc správních soudů rozhodovat o poskytování právní pomoci pacientům umístěným do psychiatrických zařízení.
Zákon o právech pacientů a zákon o duševním zdraví zároveň zajišťují aktivnější účast pacienta a zahrnutí jeho rodiny do léčebného procesu.

Na národní úrovni v oblasti duševního zdraví proběhlo několik programů:
- projekt schizofrenie,
- projekt pro prevenci sebevražd,
- program proti depresi
- program pro smysluplný život.
Např. program pro smysluplný život (1998-2003) měl za cíl zlepšit kvalitu života osob trpících duševní poruchou a proběhl na národní, regionální a místní úrovni. Do programu byla zainteresována téměř všechna ministerstva. Program se orientoval především na místní úroveň, tedy hlavně podporou různých aktivit na místní úrovni, zabýval se školením odborníků, osvětou veřejnosti a hodnocením lékařské psychiatrické služby ve Finsku.

V. FRANCIE
Zákon č. 90-527 z 27.6. 1990 o právech a ochraně osob hospitalizovaných v důsledků duševní choroby a podmínky jejich hospitalizace stanoví:
- pokud je osoba trpící duševní chorobou nedobrovolně hospitalizována, musí být informována o jejím právním postavení a právech,
- zaručují se základní práva a svobody, včetně práva na konzultace s právním zástupcem a lékařem a práva podat stížnost okresní komisi psychiatrických zařízení (Commission Départementale děs Hospitalisations Psychiatriques, CDHP).

Podle zákona z roku 1990 osoby, které jsou nedobrovolně hospitalizovány, musí být pravidelně navštěvovány místním prefektem, soudci, starosty nebo jejich zástupci, kterým mohou podávat stížnosti.
Na základě zákona z roku 1990 byla v každém departementu zřízena CDHP. CDHP prošetřují a kontrolují situaci hospitalizovaných osob a zajišťují, aby byla dodržována jejich občanská práva a důstojnost.
Osoby trpící duševní poruchou mají možnost podávat stížnosti:
- Ombudsmanovi pro postižené,
- okresnímu výboru pacientů
- nebo k národnímu výboru zdraví a sociální péče.

VI. HOLANDSKO

Psychiatric Hospitals (Compulsory Admissions) Act (vydání z r. 2000)
Zákon se vztahuje nejen na nedobrovolné přijímání do všeobecných psychiatrických ústavů, ale také na nedobrovolné přijetí do psychiatrických oddělení všeobecných nemocnic a nemocnic s výukou, ošetřovatelských zařízení a institucí pro duševně hendikepované.
Zákon mj. obsahuje:
- práva pacientů během přijímání a propouštění,
- speciální postupy vč. výborů pro posouzení potřeby pobytu,
- práva pacientů během nedobrovolného pobytu v institucích,
- stanovení léčebného plánu, užití povinné léčby,
- aplikace opatření (předpisů ohledně postupů či metod) limitujících pacientovu svobodu,
- postupy při stížnostech a postupy pro soudní řízení.
Zákon zahrnuje opatření, jež vyžaduje, aby tato norma byla periodicky přehodnocována. Výsledky posledního vyhodnocení (účinnosti zákona) budou prezentovány v parlamentu nejpozději v r. 2002.

VII. IRSKO
Zákon o duševním zdraví (the Mental Health Act, 2001), č. 25 z 8.7.2001, obsahuje právní úpravu nedobrovolných hospitalizací osob trpících duševní poruchou a přezkumu nedobrovolných hospitalizací nezávislým orgánem.
Zákon zřizuje Komisi pro duševní zdraví (Komise), která je autonomní a nezávislý orgán, a upravuje obsazování Tribunálů pro duševní zdraví (Mental Health Tribunál, tribunál) a pozice inspektora služeb duševního zdraví (Inspektor).
Tribunály mají podobné pravomoci jakou soudy (včetně předvolávání svědků a provádění
důkazů). Vyrozumívají o svých rozhodnutích Komisi, psychiatra odpovědného za pacientovu léčbu, pacienta a jeho právního zástupce, a jakoukoli v jinou osobu, kde to uznají za vhodné.
Zákon z části ruší zákon o psychiatrické léčbě (the Mental Treatment Act, 1945).
Postup podle zákona o duševním zdraví mj. stanoví:
- pokaždé, kdy je vydáváno nařízení o hospitalizaci nebo prodloužení hospitalizace, musí být zaslána kopie tohoto nařízení Komisi a pacient písemně vyrozuměn
- písemné oznámení pacientovi musí obsahovat ustanovení zákona o duševním zdraví, na základě kterého je hospitalizace nařízena,
- pacientovo právo na právní zastoupení,
- obecný popis navrhované léčby,
- pacientovo právo komunikovat s Inspektorem,
- potvrzení o tom, že hospitalizace bude prověřena tribunálem zřízeným Komisí,
- možnost podání odvolání k obvodnímu soudu,
- právo být přijat jako dobrovolný pacient.
Pokud Komise obdrží kopii nařízení o hospitalizaci nebo prodloužení hospitalizace, musí postoupit záležitost tribunálu, přidělit právního zástupce pacientovi, pokud si pacient neobstará jiného, písemně instruovat člena sboru psychiatrů jmenovaných Komisí pro vyšetření pacienta, konzultovat psychiatra odpovědného za pacientovu léčbu a přezkoumat pacientovu zdravotní dokumentaci za účelem rozhodnutí zda pacient trpí duševní poruchou. Zpráva o výsledcích musí být vypracována a postoupena do čtrnácti dnů soudu a právnímu zástupci pacienta.
Tribunál přezkoumá nařízení o hospitalizaci pacienta a vydá rozhodnutí do 21 dnů od vydání nařízení. Pokud sezná, že pacient trpí duševní poruchou, a že řízení proběhlo řádně, potvrdí nařízení. V opačném případě zruší nařízení a nařídí propuštění pacienta.
Předseda vrchního soudu může vyzvat Inspektora k prohlídce a vyšetření jakéhokoliv pacienta hospitalizovaného v psychiatrické léčebně v Irsku a podat o tom zprávu.
V Irsku mohou být ukládány tresty za protiprávní hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Ustanovení § 19 zákona o zacházení s duševně nemocnými upravuje tresty, které mohou být uděleny soudem osobě, která jednala v rozporu s tímto zákonem. Zákon o duševním zdraví (2001) stanoví, že osoba, která byla shledána vinnou v souvislosti s nedobrovolnou hospitalizací, nebo která mařila práci Inspektora bude odsouzena k pokutě l ,904 eur nebo k odnětí svobody až na 12 měsíců nebo obojí.
Inspektor má povinnost navštěvovat a kontrolovat všechna psychiatrická zařízení nejméně jednou za rok a vypracovávat roční zprávy pro ministra zdraví a dětí.

VIII LITVA
Zákon o psychiatrické zdravotní péči, který nabyl účinnosti 1.1. 1996, mimo jiné upravuje:
- práva pacientů a hospitalizovaných osob,
- omezení jejich práv v psychiatrické péči,
- zákaz diskriminace pacientů,
- pravidla poskytování a dohled nad takovou péčí,
- přístup ke zdravotní dokumentaci,
- užívání experimentálních metod

Pacient, nebo jeho zástupce, má právo obrátit se na Obecní komisi pro duševní zdraví nebo na soud se stížností na podmínky lékařské péče.

IX. LUCEMBURSKO
Zákon z 26.5.1988 o hospitalizaci osob trpících duševními poruchami do psychiatrických zařízení klade důraz na respekt k lidským právům a svobodám.

X. NĚMECKO
V Německu je nedobrovolná hospitalizace a léčba duševně nemocných právně regulována na
úrovni jednotlivých spolkových zemí. Tím je odlišná od ostatních členských států EU
(Pozn.: na těchto webových stránkách je zveřejněn překlad spolkové země Schleswig-Holstein -
Zákon o pomoci a umístění duševně nemocných osob Ze dne 14. ledna 2000 Č. Gl.: 2126-10)
Zároveň existuje federální právní úprava opatrovnictví, kde jsou stanoveny určité podmínky pro hospitalizaci duševně nemocných.
Vyškolených právních profesionálů v oblasti problematiky ochrany osob s duševní poruchou není mnoho.
Pokud je duševně nemocná osoba obžalovaná ze spáchání trestného činu, policie a státní zástupce mají možnost zapojit členy rodiny nebo jiné třetí osoby v přípravném řízení.
Vletech 2001 a 2002 v Německu proběhla řada právních reforem za účelem zdokonalení rovných práv a přístupu k soudům pro duševně nemocné občany:
Zákon z 27.dubna 2002 o rovnosti postižených osob (Behindertengleichstellungsgesetz, BGG, Bundesgesetzblatt, Part I, 30 Apríl 2002, No. 28, pp. 1467-1482) je zaměřen na zrušení a prevenci diskriminace postižených osob a zaručuje těmto osobám rovná práva na účast v pracovním a společenském životě. Obsahuje specifická ustanovení ve prospěch nevládních organizací.
Nová ustanovená v zákonu o sociálním soudu (Sozialperichtsgesetz. SGG) a v nařízení o správním soudu (Vei-waltunzsserichtsordnuns. VWGO] opravňuje zaměstnance nevládních organizací (nemusí být nezbytně právníci) podporovat a zastupovat postižené osoby v řízení před sociálními a správními soudy.
Sociální zákoník, devátá kniha (SGB IX}. rehabilitace a zapojení postižených osob, z 19.6.2001 (Bundesgesetzblatt, Part l, 22 June 2001, No. 27, pp. 1044-1139) upravuje, mimo jiné, různé druhy služeb pro postižené osoby, včetně lékařských služeb, opatření ke zlepšení jejich integrace do pracovního a společenského života, sociální dávky, povinnosti zaměstnavatele vzhledem k postiženým osobám. Podle § 63 zákona mají nevládní organizace právo prosazovat práva duševně nemocných v rámci soudního řízení (za souhlasu postiženého).

XI. MAĎARSKO
Maďarsko: zákon o zdraví - léčba a péče o psychiatrické pacienty
Zásluhou Fordovy nadace vznikl v Budapešti nezávislý institut pro občanské svobody, který si pro oblast psychiatrie najal kvalitní právníky a vyhrál u maďarského ústavního soudu precedentní kauzy. Politikům pak nezbylo nic jiného než okopírovat západní zákony týkající se zejména nedobrovolných hospitalizací.

XII. NIZOZEMÍ
Dne 17.1 1994 nabyl účinnosti zákon o psychiatrických léčebnách, jehož účelem bylo posílit právní postavení pacientů v souladu s mezinárodní judikaturou, zejm. judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.
Zákon se především zabývá:
- právním postavením pacienta během jeho nedobrovolné hospitalizace,
- upravuje právo pacienta na informace,
- souhlas s léčbou,
- právo na přístup k různým službám a orgánům jako např. právním a jiným zástupcům, správním komisím, soudům.
Každé psychiatrické zařízení má povinnost ustanovit nezávislý výbor pro vyřizování stížností
a pravidla projednávání stížností, jakož i zajistit zastoupení žalobce a žalovaného.
Pacienti mají právo podávat stížnosti též vedení psychiatrického zařízení, které postupuje
stížnosti nezávislému výboru pro vyřizování stížností.
Související právní předpisy:
1. Dekretem ze 17.7. 2003. doplňující dekret o důvěrných konzultantech pacientů (Decree on patient confidential counsellors}, bylo nově upraveno právo pacientů hospitalizovaných v psychiatrických zařízeních být zastoupeni důvěrným konzultantem, který poskytuje rady a potřebnou pomoc.
2. Zákon o zvláštních hospitalizacích do psychiatrických zařízení (Lav on speciál admissions to psychiatrie hospitals),
Inspektor pro duševní zdraví, provádí kontrolu nad kvalitou lékařské péče v rámci jeho geografické působnosti. Má pravomoc podávat stížnosti před disciplinární komise a trestní soudy. Inspektorem bývá zpravidla psychiatr.

XIII. ŠVÉDSKO
Základní předpisy pro osoby s duševní poruchou:
1. Zákon o zdravotní péči (Plálso och siuk>áds lasen
2. Zákon o povinné psychiatrické péči,
3. Zákon o soudní psychiatrické péči.
Pro usnadnění kontaktu mezi orgány a organizacemi postižených osob existují zvláštní koordinační orgány na místní a regionální úrovni.
Úřad ombudsmana pro postižené (Handikappombudsmannen byl založen v roce 1994 zvláštním zákonem. Mezi úkoly ombudsmana náleží:
- monitoring otázek týkajících se práv a zájmů osob s postižením,
- na národní úrovni hodnotit které kroky je nutno učinit pro dodržení Standardních pravidel OSN o vyrovnání příležitostí pro osoby s postižením,
- napravovat nedostatky v legislativě a poskytovat právní poradenství pro jednotlivce, po telefonu, písemně a prostřednictvím svých internetových stránek

Zákon o postižených zaručuje právo na osobní pomoc. Právo na takovou pomoc je však omezeno na osoby mladší 65 let. Tato pomoc zahrnuje právo na konzultaci a na jinou osobní specializovanou pomoc, na služby asistence a krátké pobyty mimo domov (zejména za účelem odlehčení rodině), na rodinné domy nebo domy se speciálními službami pro děti a mladé lidi, které potřebují žít mimo domov, a domovy se speciálními službami pro dospělé.
Pomoc poskytovaná na základě tohoto zákona je bezplatná.
Na základě zvláštního Zákona o náhradě za pomoc (Lagen om assistansersáttnine. LASS] stát hradí výdaje v případech, kdy osoby potřebují osobní pomoc po dobu delší než 20 hodin týdně. V případě, že je osobní pomoc vyžadována po dobu kratší než 20 hodin týdně, orgán místní správy hradí tyto výdaje.
Zákon o orgánech sociální služby (Socialtianstlaseri}, účinný od roku 1982, upravuje povinnosti orgánů místní správy. Zákon stanoví, že orgány místní správy musí umožnit osobám s duševní nebo fyzickou poruchou žít takovým způsobem, který odpovídá jejich potřebám, a aby mohly hrát aktivní roli ve společnosti.
Národní výbor zdraví a sociální péče na podnět pacientů provádí kontroly kvality léčebné péče.

XIV. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANIE A SEVERNÍHO IRSKA
Každá země v rámci Spojeného království má v oblasti právní úpravy duševního zdraví a duševních nemocí vlastní zákonodárství.
A) Anglie a Wales
Zákon o duševním zdraví (the Mentol Health Act 1983} je základním zákonem upravující péči o osoby trpící duševními poruchami. Zákon pokrývá veškeré aspekty povinné hospitalizace a následné léčby. Kromě nezbytných opaření, zákon upravuje i situace, kdy osoba může být hospitalizována bez jejího souhlasu.
Pro odstranění nesouladu zákona o duševním zdraví s Evropskou úmluvou na ochranu lidských práv, byly v roce 2001 doplněny či. 72(1) a 73(1) zákona v tom, že tribunál (Mentol Health Review Tribunál] nařídí propuštění pacienta pokud shledá, že nejsou splněna kritéria odůvodňující jeho hospitalizaci v psychiatrickém zařízení (viz. Statutory Instrument 2001 No.3 712, the ~Mental Health Act 1983 (Remedial) Order 2001).

Kromě zákona o duševním zdraví jsou pro problematiku povinné hospitalizace důležité:
1. Zákon o národní pomoci (the National Assistance Act J948
2. Zákon o dětech a mladistvých (the Children and Young Persons Act 1969)
3. Zákon o dětech (the Children Act 1989).
V červnu 2002 byl předložen návrh zákona o duševním zdraví (Mental Health Bili), který by nahradil stávající zákon o duševním zdraví (1983), který dosud nebyl schválen(r.2004).
Nařízení o tribunálech (the Mental Health Review Tribunals ÍRegions) Order) z roku 2003
stanoví regiony v Anglii, pro které tyto tribunály vykonávají jurisdikci na základě zákona o
duševním zdraví.
Tribunály jsou soudní orgány, které se zabývají odvoláními hospitalizovaných osob podle
zákona o duševním zdraví a žádostmi o propuštění z hospitalizace, a dále přezkoumávají
rozhodnutí o hospitalizaci.
Tribunály se skládají ze tří členů: právníka, psychiatra a laika.
Zákon o duševním zdraví upravuje též opatrovnictví pro duševně nemocné pacienty. Pacient může být umístěn do opatrovnictví místního oddělení sociálních služeb nebo jednotlivce, kterého místní oddělení určí. Opatrovníkem duševně nemocného může být pouze certifikovaný sociální pracovník (Approved Sociál Worker}.
Možnosti podávání stížností duševně nemocných osob hospitalizovaných v léčebných ústavech zákonnému mimosoudnímu orgánu:
1. Komise ustanovená na základě zákona o duševním zdraví (the Mental Health Act Commissiori) přijímá a projednává stížnosti pacientů hospitalizovaných v psychiatrických zařízeních. Komise je orgán státní správy, jehož hlavním úkolem je přezkoumávat péči a léčbu nebo jakýkoliv aspekt péče a léčby ve zdravotnických zařízeních a ústavech pro duševně postižené.
2. Tribunál.
Komise byla založena za účelem monitorování peče o hospitalizované pacienty a za účelem zajištění dodržování práv těchto pacientů. Členové Komise pořádají pravidelné návštěvy do všech nemocnic, pořádají návštěvy na základě individuálních žádostí, navštěvují pacienty ve zdravotnických zařízeních, zkoumají podmínky, ve kterých jsou pacienti hospitalizováni a dodržování právních předpisů, šetří stížnosti v rámci své jurisdikce, přezkoumávají rozhodnutí vedení zdravotnických zařízení o zadržování korespondence pacientů, zkoumají zprávy o léčbě a jmenují lékaře. Návštěvy jsou zpravidla neohlášené, někdy bývají vykonávány i v noci.
Většina nemocnic má též nezávislý výbor vedení psychiatrického zařízení na ochranu práv hospitalizovaných.

B) Skotsko a Severní Irsko
Podmínky povinné hospitalizace ve Skotsku upravoval zákon o duševním zdraví (the Mental Health Act 1984], novelizovaný v roce 1991, a v roce 2003 zrušený zákonem o duševním zdraví (Péče a Léčba) z roku 2003 (the Mental Health (Care and Treatment) Act 2003).
Ve Skotsku spočívá hlavní rozdíl od právní úpravy v Anglii a Walesu v neexistenci tribunálů, přičemž odvolání a stížnosti pacientů proti hospitalizaci jsou projednávány správním úředníkem se soudní pravomocí (sheriff).
V Severním Irsku je nařízení o duševním zdraví (the Mental Health (Northern Ireland} Order 1986} nejdůležitějším právním předpisem upravující léčbu osob s problémy s duševním zdravím. Nařízení pokrývá veškeré aspekty povinné hospitalizace a následného léčení, včetně ustanovení, podle kterých mohou být osoby hospitalizovány bez jejich souhlasu.
V Severním Irsku hlavní rozdíly od právní úpravy v Anglii a Walesu spočívají především v definici duševně nemocné osoby a v provádění důkazního řízení před hospitalizací.

V říjnu 2002 byla započata zásadní revize zákonodárství a politiky týkající se duševního zdraví (obdobně jako v Anglii a Walesu), která dosud nebyla ukončena(r. 2004).

Použité prameny:
Justice, Rights and Indusion for People with Jntellectual Disability, zpráva Inclusion Europe (nezisková organizace) za podpory Evropské komise, 2002
Compulsory Admission and Involuntaty Treatment of Mentally lil Patients -- Legislation and Practice in EU-Member States, výzkumný projekt Evropské komise, květen 2002
Disability Policy in EU Member States and the Open Method of Co-ordination, Sybren Bouwsma, Univerzita v Twente, Nizozemí, listopad 2003
www.Fmlex.fi
www.coe.int
www.europa.eu.int/health
www.oasis.gov.ie
www.dh.gov.uk
www.rcpsych.ac.uk
www.irishstatutebook.ie
www.justis.com
www.imhl.com
www.infolaw.co.uk
www.who.int